Zvířata, obchod, zákony a my.
Zvířata, obchod, zákony a my
Jakkoli je to smutné, na konci 20. století není možné příliš spoléhat na to , že ve vztahu člověka k přírodě zvítězí morální přístup. Dnes, kdy lze prakticky vše vyjádřit penězi, není přírodní bohatství výjimkou, spíše naopak. Světový obchod s volně žijícími druhy zvířat patří vedle obchodu se zbraněmi a drogami k nejvýnosnějším. Existoval už dávno, ale nikdy nebyl takových rozměrů jako v posledních několika desetiletích. Větší či menší měrou se na něm podílejí lovci, sběratelé, kožešníci, chovatelé, výrobci kosmetických přípravků, uměleckých předmětů a suvenýrů. Obchod nezná hranic. Moderní prostředky zkrátily dobu transportu zvířat z jednoho kouta naší planety do druhého za pár hodin. To spolu s rostoucí poptávkou vedlo k tomu, že už koncem 60. let začal obchod bytostně ohrožovat mnohé druhy zvířat. V roce 1973 byla přijata mezinárodní úmluva o obchodu s ohroženými druhy zvířat tzv. " Washintonská úmluva". Cíl Wishingtonské úmluvy není striktní zákaz obchodu se zvířaty, jak se mnohdy mylně uvádí. Její význam spočívá v jeho omezení a usměrnění. Živočichové jsou podle stupně ohrožení rozděleni do tří skupin, takzvaných seznamů, označených římskými číslicemi. Bylo by ovšem naivní domnívat se, že Washingtonská konvence vyřešila všechny problémy spojené s obchodem se zvířaty. Moc peněz je silná a všude na světě se najdou lidé ochotni překročit zákony, pokud jim to přinese zisk. Z tohoto pohledu je jedno, zda jsou to domorodci, pro něž je lov zvířat otázkou existence, nebo překupníci a obchodníci, kteří z jejich práce velmi slušně žijí. V tomto případě je hybnou silou poptávka na trhu. Tam, kde je zájem se obchodníkům s živými zvířaty, ale i s kožešinami, trofejemi a suvenýry, vyplácí vymýšlet způsoby jak všechny zákazy a doporučení obcházet.