Vyprávění- náhoda a osud
Náhoda a osud
Tento příběh se stal skutečností v letech, kdy v rádiích zaznívaly hity Karla Gotta a kdy se pak na něj stály ohromné fronty.
Všechno to začíná v jedné kavárně. Mladý muž jménem Květoslav Jopek usedl k prvnímu stolu a objednal si vídeňskou kávu. Vypadal dost nervózně, pořád mu lítaly oči po celé místnosti, jako by někoho hledal, ale zároveň se ho bál. Po deseti minutách si k mladíkovi přisedne postarší muž a začne mu něco šeptat. Pak následuje tvrdý pohled a zas zmizí. Květoslav odejde bez zaplacení a rychle se vrhá do ulic, bylo na něm vidět, jak je rozpačitý, zmatený, to prozrazovaly kapky potu na čele. Pan Jopek si, ale nevšiml, že v kavárně nebyl sám a jeho zvláštní chování si povšiml místní komisař Hrubý, i to že nenechal peníze za to, co si objednal. Proto se policista v civilu rozhodl, že ho bude sledovat, aby zjistil, jestli mladík má jen špatný den, nebo se do něčeho zamotal. Začalo napínavé pátrání, které vedlo do opuštěné budovy. Mezi starými krabicemi se ukrývali další lidé. Jejich práce byla taková, že nosili veliké balíky s bílým práškem. Bylo jasné, že jsou to drogy. Komisař, zbystřil a snažil se proniknout blíž. Zajímalo ho, co mladík, zde pohledává. Po chvíli si stoupne pan Květoslav Jopek na vysokou betonovou desku, kde ho všichni zdraví a do davu pak volá. „ Zítra bude den, kdy se staneme největší továrnou na drogy, potom už bude všechno snadné, přestaneme mít své osobní problémy a začneme žít spokojený život, někdo třeba na Hawai, Rusku a někdo na prezidentském hradě.“ Všichni po proslovu začali jásat „To je dobrý názor, hej.“ Bouřlivě křičí. Policista zůstane udiveně koukat a všude se rozhlíží, aby si toho co nejvíce zapamatoval.
Nastal večer a mladý muž se vrací domů. Bylo na něm znát, že si vzal omamný prášek. Motal se v temných uličkách Prahy, ale nikdo si ho nevšímal, jako by na to lidi byli zvyklí. Když došel na Veltruskou ulici, objevil se patrový dům. Květoslav vstoupil po rozsvícení do výtahu. Nic nevnímal. Ani to, že se výtah zastavil. Probudil ho však po pár vteřinách výstřel. „ Bum“ Komisař tedy sprintuje s pistolí v ruce do 1. patra. Spatří muže v černém. Byl to známý drogový mafián tedy šeptající muž z kavárny. Jediné štěstí bylo, že se dealer netrefil. „ Ruce vzhůru, nebo budete litovat, že jste se narodil.“ Zařve Hrubý. Najednou z výtahu vypadne Jopek. Má šok. Strašně se leknul, i když měl zpomalené reakce z návykové látky. Naštěstí panu komisaři už běží na pomoc celá posádka ozbrojených policistů, připravená zatknout oba výtržníky. Ale podařilo se zmocnit jen mladého Květoslava, protože mafián vyskočil z okna a jedinou stopu, kterou po sobě zanechal byla nábojnice.
Celý život komisaři Hrubému vrtá hlavou, že měl takové štěstí, že si všimnul jednoho dne mladíka, který se motal kolem velice nebezpečné věci. Teď už sedí z vlastní blbosti pět let za mřížemi, místo toho, aby třeba pilně studoval. Každý má jiný život, každý má jiný osud,… ale ne vždy každý s ním dobře hospodaří.
cvbdh
(Jan, 14. 6. 2011 19:56)