Prach a kopretina
Prach a Kopretina
Před několika lety, kdy tyto časy znají jen mohutné duby nebo obroušené kameny, se moudrý Mikuláš rozhodl, že se půjde projít po prašné cestě, která vede dlouhými poli až ke staré skále, kde často sedával.
Tedy usedl a přemýšlel nad otázkami, které nemají odpověď. Najednou ho přepadl strašlivý smutek, aby ho rychle přešel, vytáhl si hliněnou destičku a našel uhlík. Začal kreslit dvě postavy, každá byla jiná, s dokonalou originalitou. V duchu si Mikuláš pořád opakoval, že tohle jsou jeho pomocníci, kteří ho budou doprovázet v dlouhém životě. První postava zářila čistotou. Měla bílé vlasy, které se jen na vrcholku hlavy třpytily od zlaté svatozáře. Muž v bílém měl jemné rysy v obličeji, žádnou vadu by člověk na něm nenašel. Za jeho tenkou postavou v plášti se krčela nádherná křídla. Byla z holubích pírek, jako by znamenala počest něžnosti, nádhery, míru . Na rameni měl zavěšený hudební, nebeský nástroj, který jako by už hrál v Mikulášových uších. Krása pohledět. Mikuláš dal postavě jméno Anděl.
Druhá postava byla špinavá a uhlík se v ní dobře vyjímal. Na černém muži si nedalo nevšimnout tvrdého výrazu v obličeji, ale i krásnou jiskru v tmavých očích. Všude po těle měl hustou srst a na jedné noze kopýtko, které lehce přivádělo do strachu. Postava byla pravý rozdíl Anděla. A tedy dostal jméno Čert. Ale v každé osobě bylo něco, co by jen tak někdo uměl popsat.
Mikuláš dokreslil a vracel se vesele do svého chudého příbytku. Přitom sebral po cestě hrstku prachu a utrhl květ kopretiny. Z těch to dvou věcí si přesně na den svého svátku, 6.12., stvořil své pomocníky. Celé dílo prováděl za chladného zimního počasí, kdy bylo černě zataženo, ale z nebes se sypal bílý sníh.
Hned po narození se Čert uchýlil do podzemí, kde byl u zrodu prachu. Anděl zas pomocí křídel vzlétl do nebes a tam se staral o zahrady, plné něžných květin. Večer pak oba zavolal. Mikuláš, byl totiž s nimi tak spokojen, že chtěl aby o nich věděl celý svět. Bílému muži dal košíček s pamlskami a černému muži dal řetěz a pytel zemáků. Všichni se společně vydali do vesnic i měst, kde dětem dávali to, co si jen zaslouží a rodičům kázali ve výchově. Lidé si tuto trojici zamilovali. Proto každým rokem Mikuláš, Čert i Anděl, nechají na den své práce a vyjdou oslavovat dobré skutky nebo trestat hříchy.
Kdyby nebylo Čerta a Anděla, tak by nebyla na světě rovnováha a hlavně děti by už od narození dělaly nezbednosti a aspoň na jeden den v roce měly černé svědomí za své hříchy, to je vždy očistilo na dalších dvanáct měsíců.