Drtivá síla ledovců
Drtivá síla ledovců mění tvář Země
Ledovec je mohutná ledová hmota, která se zvolna sune po zemském povrchu a typickým způsobem jej přetváří
I když v současnosti i minulosti Země existovalo nespočetně ledovců, v zásadě byly a jsou jen dvojího druhu – kontinentální a horské. Navzájem se liší místem vzniku, rozsahem a tvarem.
Kontinentální ledovce dosáhly svého vrcholu v geologickém období pleistocénu, v tzv. dobách ledových, které se během posledních dvou milionů let několikrát opakovaly. Za dlouhých tisíciletí stále většího chladu narůstaly na kontinentech v blízkosti pólů rozsáhlé ledovcové štíty, tedy ploše vyklenuté ledovcové příkrovy, které se od svého středu pozvolna rozšiřovaly do všech stran na vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Ledový příkrov byl až tři kilometry vysoký. V době svého největšího rozšíření pokrývaly kontinentální ledovce téměř třetinu souše, přičemž nejvíc byla zasažena Evropa a Severní Amerika. V současné poledové době leží pod kontinentálními ledovci asi desetina souše, a to v Antarktidě a Grónsku.
Horské ledovce vznikají v horách nejčastěji na jejich úbočích, v prohlubních pod horskými vrcholy. Když je horský hřbet plochý, vytváří na něm ledovce příkrov, u osamocených vyhaslých či spících sopek leží přímo v kráteru. Od místa svého vzniku se pak sunou bývalými říčními údolími do nížin. Dosahují délky od několika set metrů do několika desítek kilometrů a mají podobu široké ,,ledové řeky“.
Poledovcová krajina
Pohybující se ledovce jsou jako obrovské přírodní buldozery, kterým nic neodolá. Zryjí, obrousí a ohladí vše, co jim stojí v cestě. Kontinentální ledovce zcela zplanýrovaly krajinu, přes kterou se převalily. Horské ledovce odtrhávají kusy skal, přerývají a prohlubují říční údolí, jejichž původní profil v podobě V má nyní široké dno připomínající U. Svou kamennou kolébku zvanou kar prohlubují a rozšiřují do tvaru antického cirku. V extrémních případech, kdy pod vrcholem leží dva až tři kary, dostává vrcholová skála podobu pyramidy, hrotu zvaného horn.
Brusným materiálem podloží jsou samy horniny, odtržené od svého základu. Tento různorodý materiál, od nejjemnějšího písku po obrovské balvany, se nazývá till. Nahromadění tillu v určitých částech ledovce se nejčastěji označuje jako moréna – náporová či ústupová na čele ledovce, případně boční, svrchní, spodní a aj. pro specifické tvary existují i jiná jména, jako drumliny, eskery apod.